DEMOKRACIE, TAKŘÍKAJÍC ...
(frivolně o vážném — politická esej)
— in Czech
Napsal Jotata – Atatoj, 2021,
známy také jako: Ivancho Jotata, Ochnavi Atatoj, Ivan Bugarow, Jotabash Giaurgi, Nostradamus Buladamus, a pod jinými jmény klonování
Abstrakt: Zde vtipně podám vysvětlení, proč nemám rád demokracii, co jí chybí, aby byla dost dobrá pro inteligentní lidi. Těchto vysvětlení je více než tucet, v některých případech oni mají neprázdný průnik, tj. některé myšlenky se opakují, ale takto se věci lépe vysvětlují, já jsem ukázal různé stránky tohoto často nepochopeného sociálního jevu. Protože to vypadá dobře z dálky, ale v jádru je to jen krásná lež.
[ The idea for illustration is in placing of one picture in a frame under the title and the author, which has to be square and probably 450 x 450 pixels (because I use usually 525 x 725 for the cover and then multiply by 3, when necessary). The picture is a waist portrait of young Greek woman representing Miss Democracy. She is with long straight nose, probably blond, smiling, crowned with a diadem with 6 five-rayed stars made of some light blue or green precious stone, she is clothed with a piece of cloth, fastened at the left shoulder with a golden brooch in form of a star, which leaves the right (and well formed) breast open, and on the border of this cloth, diagonally, beginning at the left shoulder and passing under the right breast, is read DEMOC(R). Then her right hand is little raised from the elbow and she holds in it a whip, while the left is nearly horizontal and with it she shows … the sign of the fig. ]
[ Opening remark: I want to tell you that I do NOT know this language entirely, i.e. I have never studied it, or read in it, or spoken! All translation is done with the use of computer translators, yet … very carefully and with feeling. This means that I have translated small portions, compared at least two input languages in dubious moments, where the languages were as follows: the original was German, then I translated alone in English, then in Italian with the use of the computer, then in Russian alone, and then in all left languages, which I hope to exceed in their number the … dozen, using the most suitable one plus the English! How was this possible, when I don't know these languages, and especially when the text is not elementary, this is scientific (although popular) publication, and with quite long and twisted sentences?
Well, I wanted for a long time to show (to myself) that, after a quarter of a century amateur linguistic investigations, I can understand at least a dozen of languages in reading. Yes, and here I was reading my own work in these languages, what was a big (intellectual) fun for me. I thought about practically each foreign word, given to me by the computer, for to check whether it can mean this or not, and this, for one thing, because these translators made quite often big blunders, falling into difficulty to guess the right context of the word or phrase (or idiom), and for another thing, in order to check myself about my guesses. I hope the result is not bad, because the topic is exceedingly important for the entire world. In this way I have fulfilled another important task, to check the suitability and easiness of practically all contemporary European languages. After all this long work I can definitely say that this is my swan song in the political matters. ]
[ Poznámka (k německé variantě): Tento materiál budu psát, na rozdíl od mých ostatních věcí, nejprve v němčině, takže mi dovolte vysvětlit, proč jsem přijal toto rozhodnutí. Na druhém místě je skutečnost, že němčina je lépe kvalifikovaná než angličtina, a já chci překládat také do italštiny, ale ten druhý nemluvím tak dobře, abych to zvládl sám, budu používat počítačové překladače a přičemž kontroluje pouze připravený překlad (co jsem již jednou udělal); a každopádně je angličtina ... ošklivá mezi jazyky, že? A za prvé, já chci zlepšit svoji němčinu, což nikdy neudělám, pokud nezačnu myslet v němčině; což však znamená, že budu dělat více chyb než obvykle, takže se musím svým čtenářům předem omluvit. To je asi dost. ]
Obsah
0. Definice
1. Nemožnost tohoto řešení
2. Tento postup se nikde jinde nepoužívá
3. Demokracie ve starověkém Řecku
4. Nulové řešení
5. Strategické a taktické řízení
6. Skvělé a nerozumné!
7. Nejlepší ... dudlík pro populaci!
8. Vládne špatná reprezentativnost
9. Rozdělení pravomocí
10. Zákonnost proti morálka
11. Morální obraz politiků
12. Ženska vlada
13. Další okamžiky
14. Výhody a nevýhody
15. Závěrečné komentáře
0. Definice
Já myslím, že je jasné, co tím myslím, ale dovolte mi to říci výslovně. Já budu zde hovořit o rozšířené v posledních dvou stoletích na Západě, a nyní také na Východě, pravicové demokracii, který se liší od starořeckého originálu, stejně jako od demokratických prvků ve starém Římě nebo dřívějších, a ještě více od levicové nebo populární demokracie. Protože demokratické prvky se používají od starověku, také mezi zvířaty, ale to ještě není demokracie. Jinými slovy, tato demokracie vyžaduje svobodné volby vládců, aby byli vybráni ti, kteří jsou více milovaní (nebo méně nenáviděni). A lidé volí strany, vysoce postavené osoby, které neznají, a obyčejní lidé nejsou schopni učinit správná rozhodnutí, protože nerozumí ničemu o vládnutí státu, a takové volby se nevztahují nikde, protože obvykle se vyžaduje určitá kvalifikace, atd. a tak dále.
Já už jsem to řekl mnohokrát, vaš Jotata nemůže přeskočit tak zajímavou a špatně pochopenou oblast, nemůže si dovolit ji ignorovat, a přednesl mnoho návrhů na zlepšení správy věcí veřejných (alespoň ve své straně NAPUK, v Kodexu), ale zde budu toto téma rozebírat podrobněji a v úplnosti rozsahu. Proč? Protože je mnoho zemí, kde to nefunguje dobře, protože se o to (prakticky) vedly obě světové války, protože to je jeden otevřený bamboozling-podvod, a musí existovat někdo, kdo lidem otevře oči. Abych byl upřímný, já nejsem nejlepší osoba, která by to dokázala, je tu jeden člověk, který řekl pravdu nejkratším možným způsobem, a to je známý Oscar Wilde, jen on použil slovo bludgeoning, což znamená jakési bití, s nějakým cudgel-kyjakem, který já bych nahradil maltretováním. Řekl tedy, že demokracie je bludgeoning lidi, stejnými lidmi, a ve jménu (pro) opět stejných lidí! (A když teď přemýšlím o tom, proč já nejsem tak chytrý jako on, najdu pro to jen jeden důvod, protože já nejsem ... homosexuál! Pravděpodobně proto, že tito lidé jsou velmi citliví, sex pro ně není špinavá věc pro množení savců a jiných bisexuálních zvířat, ale jakýmsi prostředkem k odhalení emocí. To bylo řečeno pro zábavu, ale kdo může zaručit, že u těchto lidí to tak není?)
1. Nemožnost tohoto řešení
Ach, milí čtenáři, mi je trochu nepříjemné vysvětlovat takové základní věci, ale to je proto, že si neradi klademe otázky, procvičování našich myšlenkových schopností není oblíbenou zábavou pro nás, my, tj. masy, máme rádi akce, ne myšlenky. Ano, a já sám jsem si nepoložil otázku voleb zdola, až příležitostně, zhruba ve věku 25 let, jsem slyšel, že taková forma volby je zásadně nemožná! Ale já jsem měl své polehčující okolnosti, že jsem byl prostě ... šťastný, že jsem si mohl klást otázky, a také naše volby za totality byly naprosto nadbytečné, pouze demonstrativní, jen kvůli vzhledu, nebylo všechno stejné jako teď, když já jsem v letech 1991-92 analyzoval tuto otázku a udělal své vlastní závěry.
Ať je to jakkoli, pravdou je, že aby si člověk mohl vybrat, musí dobře znát nejen obor, ale také konkurenty, nebo, výjimečně, musí být stanovení nadřazenosti soutěžících velmi snadné a zřejmé. K druhému dojde, když se koná nějaký druh duelu, také mezi zvířaty; a obyčejní lidé samozřejmě nemají tušení o managementu nebo ekonomice nebo zákonech nebo public relations (tj. o umění klamat masy) atd. Důležitější však je, že lidé nemají dostatečné znalosti o samotných kandidátech, a proto nejsou schopni správně se rozhodnout. To, co oni vědí o kandidátech, jsou nedůležité věci jako: vzhled, chování, manýry, způsob mluvení, jejich oblíbený typ žen nebo mužů, značka jejich automobilu, jejich známí, politická orientace, ale to nestačí pro správnou volbu. A lidé často ukazují své neočekávané stránky, i když jeden žil mnoho let s jiným ... zadek do zadku (abych tak řekl), takže na konci zůstávají voliči téměř vždy zklamaní.
Stručně řečeno, je nemožné provést zdola kompetentní volbu, protože volič musí znát více než osoba, kterou si zvolí, být lepší než on, v tomto smyslu, aby se mohl správně rozhodnout, ale když on zůstane níže, téměř vždy ví méně než tato osoba! Takže volba je správná pouze tehdy, když volič hlasuje pro lidi, kteří jsou pod ním, nebo když nejsou o moc lepší než on, tj. když jsou buď jako on, nebo hloupější. A obvykle se to děje tak, že se vybírají různé komise nebo poroty, ale od jejich kolegů v oboru. Pouze to samotné stačí k tomu, abychom vyškrábali demokracii, ale my jdeme dále.
2. Tento postup se nikde jinde nepoužívá
To jsou zjevné věci, protože v každé tematické oblasti nebo soutěži jsou speciálně vytvořené poroty, je to tak ve sportu, ve vzdělávání, ve výrobě, všude, a pokud tomu tak není ve výběru u soudních porot, pak je to proto, že zde musí být použit jakás arbitrárni výběr, a v tomto případě nejsou vyžadovány speciální znalosti. Takže tento postup je ve svém jádru nesprávný, a z tohoto důvodu nebyl použit v tisících let lidské historie, pouze v několika staletích ve starověkém Řecku a v posledních 1-2 stoletích. Dovolte mi připomenout, že v Řecku, když byla zavedena demokracie, jistým Pisistratem, masy to nechtěly přijmout, myslely si, že to byl trik jiného vládce, zejména proto, že tento muž byl tyran! Proto lidé ve starověku nebyli vůbec tak hloupí, jak si nyní myslíme, oni byli ještě chytřejší a morálnější, věřili, že vládnutí je umění, které vyžaduje od člověka hodně talentu, a že demokracie je výhodná pro vládci, protože ji zavedl jeden tyran.
My musíme tedy čas od času přemýšlet a ohlédnout se zpět do historie, a pokud si někdo myslí, že naše historie je úplně špatná, a my musíme na ni plivat, pak můžu sám na něj plivat, protože je to docela hloupé chování, my musíme respektovat své předky. Tady však nemluvíme jen o našich předcích, i dnes se čistá demokracie neuplatňuje nikde jinde, pouze její prvky, když je výběr obtížnější než obvykle, když existuje mnoho kandidátů, jako nějaká varianta arbitralnego výběru, jako další požadavek. Nelze si představit takové věci, jako například: že si studenti vybírají své učitele, nebo nemocní své lékaře, nebo vojáci své generály, atd., a pokud si někdo myslí, že je to možné, měl by, alespoň podvědomě, předpokládat, že jde o nějaký vtip. Ano, ale my věříme, protože jsme prostě hloupí.
3. Demokracie ve starověkém Řecku
A jak to bylo na začátku, ve starověkém Řecku? No, v té době tam vládl otrokářský systém, který nebyl stejný jako později v USA, měkčí a lepší, dalo by se říci, ale stále tu byli otroci. Což znamená, že tam existovaly přísné zákony, společnost byla dobře vyvinutá (na tu dobu), lidé žili dobře, a když začneme od latinské věty, že lidé chtějí především dvě věci, panem et circenses, nebo chléb a cirkusy v češtině, pak oni měli chleba dost, ale málo cirkusů, a v důsledku toho byli téměř vždy nespokojení. A tento chytrý muž si začal (podle Jotata) myslet, že by bylo lepší, kdyby jim mohl ucpat (nebo zavřít) ústa, a přesunout veškerou odpovědnost na jejich ramena, ale mohl by být, on a ostatní aristokrati, stále jimi vybrán. Byl to brilantní sen, on promyslel také všechny podrobnosti, ale jeho hloupí lidé nechtěli kousnout na tuto návnadu, takže on musel požádat některé ze starověkých mudrců (Solona, pokud se nemýlím), aby lidem vysvětlil, že tak to bude lepší i pro ně.
A jak tam bylo vše organizováno? No, v jejich Areopagus-Parlamentu bylo vybráno 10 osob z každého z 50 takzvaných dems-rodů (nebo velkých rodin), což dohromady tvořilo 500 mužů (samozřejmě žádné ženy), kteří se zabývali všemi důležitými otázkami, oni byli také Soudem. Mějte však na paměti, že v tuto chvíli neměl počet svobodných mužů v Aténách překročit 10 tisíc lidí, ale já osobně odhaduji tento počet na ne více než 5000, protože u každého muže byla pravděpodobně manželka a matka, pár dětí a dalších 5-10 otroků, takže lidé, kteří si vybrali, byli 1/10 všech lidí tam (za předpokladu, že počet všech obyvatel byl asi 50 až 100 tisíc). A to dává jednoho z deseti, a také ve stejném rodu nebo rodině nebo oblasti, takže se tito muži dobře znali, nebo pak věděli, který z nich stojí výše, a v důsledku toho by měl být vybrán. To nemá nic společného se současnými volbami, kdy je zvolen pouze jeden člověk za více než 10 tisíc prakticky neznámých lidí. Ano, a navzdory tomu byly vybrané osoby pozitivně často nahrazovány jinými a celá demokracie byla nahrazena obdobími diktatury a naopak! Takže už v té době bylo tedy jasné, že demokracie sama o sobě není dobrým řešením problému vládnutí.
4. Nulové řešení
Dobře, zatím jsme to zjistili, že, jinými slovy, lidé, kteří ničemu nerozumí, si vybírají osoby, které oni neznají, a tito lidé zároveň nevyžadují od volených osob žádné dokumenty o odborné kvalifikaci, což je téměř úplné šílenství! V této situaci je zcela normální se domnívat, že takové řešení je nemožné, a měli bychom jej bez dalších obav vyhodit ze sféry sociálního řízení. A to podkopává celou demokracii, protože, v opačném pořadí, pokud požadujeme určitou kvalifikaci, může to vést k diskriminaci některých lidí (kteří z nějakého důvodu nebyli schopni získat kvalifikaci), aby lépe poznat osoby, které si lidé zvolí, v naší době v jednom celém státě není obecně možné, a vzdělávat společné masy ve vládnoucí, ekonomiky, a dalších oblastí je čisté utopie. Takže, jak věci stojí, tedy nedá nic dělat, a komunisté měli pravdu, když vymysleli lidovou demokracii! Co je pravda, a také ... není pravda, záleží na cílech, které si stanovíme (o kterých budu hovořit dále).
A jaké je toto nulové řešení? Ve dvou slovech, toto je řešení, ale které je však triviální a nezajímavé, a které obvykle není třeba "hledat", protože je zřejmé. Vychází to z řešení lineárního homogenního systému rovnic (řekněme: A11*X1 + A12*X2 + A13*X3 = 0, pak A21*X1 + A22*X2 + A23*X3 = 0, atd.), který systém má vždy řešení, kde jsou všechny neznámé (Xj) rovny 0, ale není nutné toto řešení skutečně hledat. To znamená, že místo formálních voleb lze použít prostý náhodný výběr, nebo že výběr může provést nějaký autorizovaný orgán (jak se to stane, když je vybrána prozatímní vláda). Ano, ale pokud se tak stane, volební podvod bude nemožný, a to je to, co vládci nechtějí, a také my jsme nedokončili ještě náše vyšetřování.
5. Strategické a taktické řízení
Jak jsme viděli, demokratická volba je zcela nevhodná pro výběr správných osob, ale přesto ona se často používá a věci nejsou vždy špatné, pokusíme se tedy, zde a v několika následujících odstavcích, odpovědět si na otázku: jak je to možné, že nekompetentní osoby mohou stále vykonávat svou práci? Proto je nejvyšší čas začít rozlišovat mezi strategickým a taktickým řízením. Strategie je umění aplikovat takové metody, které vedou k úplnému zničení nepřítele (kořen zde souvisí s broušením, jako ve slovech: street, estrade, slavian 'strivam'-třít, atd.), a taktika je umění zajistit, aby věci fungovaly jako dobře naolejovaný hodinový strojek (aby mluvil "tik-tak"). Já objasňuji tyto věci, abych vám umožnil lépe porozumět etymologii těchto starořeckých slov, ale jednodušeji řečeno, stratég je ten, kdo ví pouze požadovat, ale nezajímá ho, zda to, co chce, lze udělat nebo ne, zatímco taktik je člověk, který to dělá, výkonný ředitel, který potřebuje vědět, co lze a co nelze udělat.
Z toho můžeme usoudit, že rozená stratégka v rodině je žena, která může jen chtít (řekněme alespoň třikrát denně, jinak si můžeš dobře představit, že já nezůstanu s tebou navždy), a muž je rodený taktik (kdo ví, že jeden krát také postačí, pokud zvládne to "práci" alespoň 10 minut, a ještě lépe 15). V Bulharsku se říká, že muž je hlava, ale manželka krk. Mnoho lidí, včetně mě v minulosti, si myslí, že takové oddělení funkcí je zbytečné a že jedna osoba vykonávající obě funkce je výhodnější, ale nemělo by to tak být, zde z psychologických důvodů, ale někdy z funkčních (jako je tomu u obou pohlaví — to zvyšuje rozmanitost v dalších generacích). Takže pokud zde máme jasnou diferenciaci funkcí, bylo by to dobré, ale poslanci jsou, pro jednu věc, nekompetentní osoby, a proto jsou vhodné pouze pro stratégy, a pro další věc, když se někteří z nich stanou ministry, snaží se plnit také funkce taktiků, což často vede ke špatným výsledkům. V této oblasti musí být provedena nějaká lepší diferenciace (s tím, co si myslím, že se budu zabývat později).
6. Skvělé a nerozumné!
Zde na konec já přijdu k výše uvedenému názvu , ale nejprve chci vysvětlit dva momenty, které vypadají trochu záhadně. Jedním z nich je odpověď na otázku: když je to tak, že zde lidé, kteří ničemu nerozumí, si vybírají osoby, které oni neznají, a kromě toho od nich nepožadují žádné dokumenty o kvalifikaci, jak je to možné, že v mnoha případech rozhodnou dobře, nebo také, v jiných zemích a okamžicích, je to vždy špatná volba (jako například v Bulharsku)? No, tady je dobře, když my trochu zjednodušíme náš úkol, a místo poslanců máme ... jablka, která jsou vložena do jednoho koše, a vypadají přesně stejně, pokud se jich dotknete prsty, a pak otázka zní: jak by se mohlo stát, že když se nedíváme do koše, ale jen natahujeme ruku, když uchopíme jablko, bude toto jablko vždy dobré (respektive špatné)? Jo, takže by mělo být jasné, toto se může stát, jen když jsou všechna jablka je stejná, že? A s našimi poslanci je to přibližně stejné, mezi nimi není zásadní rozdíl, a kromě toho existují také strany, které jsou zásadní, ani ne tak samotné osoby. Ale když je situace taková, že nikdo nedokáže dělat zázraky, pak se nakonec každá vybraná osoba ukáže jako špatná.
A také ze strany poslanců: jak je možné, že kdokoli bude vyvolen, on může dělat svou práci dobře (nebo tedy špatně)? Zde je odpověď také jednoduchá: když nebo je práce buď velmi snadná, takže ji může udělat kdokoli, nebo když práci nečiní sám, ale jeho podřízení (řekněme ve službě), kteří musí být kompetentní osoby. Vidíte tedy, že v demokracii také nejsou volby příliš důležité, oni mají vlivnější roli ve správě státu nebo regionu, než tomu bylo za totality (když neměli vůbec žádný vliv na výběr osob, oni byli by zahrnuti do řízení i bez voleb), ale ne tak velkou, jak si lidé myslí. Všechno je klam a podvod (nebo bamboozling), tyto volby zdola jsou nepopiratelně nerozumné, ale to je právě jejich velikost a genialita, že žádný obyčejný a průměrný člověk by s touto myšlenkou nepřišel! Protože byste měli vědět, že genialita a hloupost jsou docela blízko u sebe. V našem případě tedy věc, která je v rozporu se zdravým rozumem, může (v tak říkajícím jiném světle) stát brilantně chytrou.
7. Nejlepší ... dudlík pro populaci!
Ano, to všechno je špatné, ale dobré a špatné v tomto světě jsou spolu úzce souvisí, jdou ruku v ruce, nebo, jak říká jedno známé rčení, ďábel není tak černý, jak je namalován (a pak já bych dodal, že Bůh také není tak bílý, jak si o Něm lidé myslí), a ukázalo se, že v jiném světle to nemusí vypadat tak špatně, jak by si někdo myslel! A ve skutečnosti, demokracie je méně účinná než jakákoli silné centralizovaná vláda, způsob, jakým jsou volby prováděny, je přinejmenším komický, politici jsou snadno zaměnitelní, každá strana je špatná, při dlouhodobém pohledu, spousta názorů narušuje správná rozhodnutí, všude vládne zbytečný hluku, atd.; takže já bych řekl, že demokracie si je vědoma, že jakékoli řešení je dočasné, a očekává to, sama by se dostala do potíží, kdyby bylo nalezeno správné řešení problémů (protože taková situace snížíla by cirkusy, a proto budou lidé zklamané)!
Pokud však na to všechno zapomeneme a podíváme se na věci z psychologického hlediska, ukáže se, že masám se tento podvod líbí, protože jakýkoli živý objekt chce něčím oklamat jiné ostatní objekty kolem! Ano, my chceme podvádět ostatní, ale také být podvedeni ostatními, jak nám otevřeně říká latinské přísloví: Mundus vult decipi! My chceme se navzájem podvádět a tady přichází demokracie a dává nám tuto příležitost, to nás (s výjimkou mě, přirozeně) dělá opravdu šťastnými, my chceme ji téměř obejmout, slečnu Demokracii. Já říkám tomu zavírání úst lidem, stejně jako kojenec uklidněn umělou bradavkou! Protože jaký je účel dudlíku? Ach, oboustranný, pro jednu věc, aby oklamat dítě, že má v ústech pravou matčinu prsa (což zde znamená, že obyčejní lidé jsou ti, kteří si vybírají své vládce a kteří jsou obecně důležití), a pro další věc, chránit prsa matky (zde zachovat politický systém, protože politici se mění, ale demokracie zůstává). A nezapomeňte také na psychologický moment, že lidé byli požádáni, a teď se musí chovat dobře až do příštích voleb. No, pěkně promyšlený, opravdu geniální, vynikající podvod!
8. Vládne špatná reprezentativnost
To je věc, kterou si nikdo nevšimne, každý předpokládá, že to musí být přesně tak, že Národní Shromáždění (jak se tomu říká v Bulharsku) by mělo být zvoleno jako shromáždění všech příznivců strany, ale to není správné! Není to správné, protože tímto způsobem máme schůzku stran, jedna velká komise nebo výbor zástupců nebo poslanců všech stran, ale ne lidí, a to jsou různé věci, protože, abych uvedl příklad, v Bulharsku se voleb účastní méně než polovina populace, a to již po dobu 20 let. Je to z prostého důvodu, že lidé, jako je vaš Jotata, nemohou najít žádnou vhodnou stranu, za kterou by hlasovali, ale ať je to jakkoli, proč by tito lidé měli být vyloučeni ze společnosti, jen proto, že se nechtějí účastnit této hloupé hry? No, dobře, budiž, souhlasím s tím, že vždy se najdou hloupí lidé, kteří se inspirují novými věcmi (když je už dlouho známo, že pod sluncem není nic nového), kteří budou věnovat pozornost všem komerčním reklamám, nebo jsou vždy připraveni, například, hledat pod pokličkou, a najít tam nějaké číslo, se kterým mohou něco vyhrát (s pravděpodobností, že 1. července ve středu Evropy, ve Vídni, začne ... sněžení), atd., tj. lidé, kteří souhlasí s účastí v této demokratické hře, ale to neznamená, že ostatní vážnější lidé by měli být diskriminováni.
V tomto případě existují dva přístupy, buď se vzdáme stran, nebo vytvoříme reprezentativní vzorek populace v Parlamentu, nebo obojí dohromady. Strany, samozřejmě, nejsou nutné, mohou být voleny pro osoby, a ty mohou nebo nemusí patřit nějaké straně; pokud to před pár staletími bylo obtížné udělat, nyní není problém uspořádat volby pro stovky a více lidí ve velké zemi, ne na schůzkách nebo ve stejný den, ale, řekněme, během týdne a přes Internet. Poté lze získat reprezentativní vzorek pomocí obvyklého náhodného výběru, ale také s některými parametry (jako: věk, pohlaví, etnická příslušnost, příjem, atd.), a to bude skutečně národní shromáždění (kde například, když mluvíme o dnešním Bulharsku, mělo by tam být asi 25% Romů a asi 35% Turků). Tito lidé by, samozřejmě, neměli vládnout, ale aby mohli vyjádřit svůj názor na všechny důležité otázky, bude takový orgán v Parlamentu velmi důležitý! A pak bude velmi snadné vybrat strany podle jejich procentního podílu ve zvoleném (nebo náhodném) Parlamentu (nebo v jedné z jeho komor); já myslím tím, kolik lidí, a kdo přesně by to mělo určovat řízení každé strany. Takže tyto věci, samozřejmě, lze udělat, kdybychom jen chtěli.
9. Rozdělení pravomocí
Já vyjádřím zde jednu geniální myšlenku a dovolím vám citovat a chválit mě, kdekoli chcete. Proč? Protože tato myšlenka je velmi jednoduchá, ale přesto já jsem ji nikdy neviděl ani neslyšel, přišel jsem k ní sám, pomocí svých mozkových buněk, a je to následující: vývoj se téměř vždy projevuje jakousi diferenciací nápady nebo koncepty! Dobře, z pohledu dialektiky to není nová myšlenka, ale koho dnes zajímá dialektika? Ona byla součástí komunismu, proto na ni nyní musíme zapomenout. Ale ať je to jakkoli, já chci říci, že jen jedna skupina, nebo shromáždění, komora, oddělení, nebo jakkoli to říkáte, v Parlamentu nestačí, tam musí existovat alespoň dvě, možná tři a dokonce čtyři komořy, které musí vykonávat různé funkce a představovat různé vrstvy společnosti! A to neexistuje prakticky nikde, protože druhá komora, kde existuje, plní další funkce (jsou tam zastoupeny etnické nebo územní skupiny, to nestačí). Já myslím tím dvě zakládající skupiny, obyčejné lidi a vládce. Jak jsem již uvedl, poslanci jsou voleni jako zástupci lidu, ale pak se najednou transformují, jako by kouzelnou hůlkou, a začnou vytvářet zákony a vládnout státu, a to dělá úplný mišmaš!
Přesněji řečeno, my musíme v Komoře Vládců vybrat takové osoby, kteří rozumějí něčemu o vládnutí, které nejsou, jak my v Bulharsku říkáme, Suljus a Puljus ('Sulju a Pulju' v nominativním případě, tj. průměrní a dokonce hloupí lidé). A pochopte nejen něco, samozřejmě, oni musí to být kompetentní lidé, podnikatelé, ekonomové, specialisté na public relations, a další profesionálové, a musí je vybírat zvláštní komise, ne obyčejní lidé. Vždy se to děje tímto způsobem, v různých porotách, dokonce i sám římský papež je takto vybrán, lze to udělat, pozitivně, ale my chceme, aby podvod pokračoval. A pak v Komoře Lidí, z těch běžných, by měl být použit jednoduchý náhodný výběr (nebo s danými parametry) a vybrat, řekněme, dvěma osobami z každého roku narození, počínaje od 20 včetně a konče až 70 výhradně, pokud tam chceme mít přesně 100 lidí; v tomto případě je dobré, když v Komoře Vládců máme také 100 osob.
Fungování těchto Komor by tedy mělo být jasné z jejich jmen: Vládci musí vládnout státu, přijímat nové zákony, jmenovat velvyslance, atd., a obyčejní lidé musí dát své kladné "ano" téměř všemu, jinak to nebude považováno za přijaté! Chybná praxe, která se nikde jinde nepoužívá, že lidé, kteří se něčeho účastní, jsou také zapojeni do poroty a vyjadřují svůj názor na konečné výsledky, musí být okamžitě a navždy vyhozeny z demokratického systému. Ano, ale nikdo si těchto věcí nevšiml, všechno je jako v ... pohádce o nahém králi, všichni jsou ohromeni jeho novým oblečením, ale nikdo (s výjimkou vašeho Jotaty, který není publikován v jeho zemi, protože toho hodně studoval a mluví pravdu) nepřijde na tu myšlenku, že demokracie je jen ... aqua nuda (jak se říká v Bulharsku, čistá voda).
10. Zákonnost proti morálka
Ach, toto je století stará otázka, která nebyla nikdy správně vyřešena, protože ... no, protože my chceme mít nebo jeden nebo druhý pól, nikdy něco z obou věcí, nikdy dobrý kompromis, kde bychom dříve připravili zákony, ale také nějakou společnou morálku. Vy poznáte pozitivně, že náboženstvi, jako hlavní nositel morálky, existuje již stovky a tisíce let, ale po francouzské revoluci bylo prakticky vyhozeno z vlády, protože ta není náboženskou instancí. Také komunisté (jako fašisté, předpokládám) nebyli pro náboženské řízení, a také současná demokracie, ale lidé, jedna věc je něco oficiálně nevyžadovat, ale přesto to mít a používat (řekněme, před více než sto lety bylo pohlavní styk mimo rodiny považován za hříšný, ale lidé nepřestali kopulovat, že?), a je další věc něco úplně zahodit (jak se to stalo v nenáboženských zemích, například v Bulharsku), ale je mnohem lepší, když si to ponecháme, ale nerozšiřujeme to, a varujeme před tím (například, my zcela nezakazujeme cigarety ani alkoholické nápoje, a v některých zemích ani některé drogy). Takové částečné uchování je nejobtížnější, ale stále je to možné.
Chci tím říci, že různá náboženství mají různé pohledy na život, a pokud jim nějakým způsobem dovolíme existovat společně, co se děje od starověku (alespoň částečně), pak můžeme vytvořit, jak se to říká v teorii množin, průnik všech náboženství, což by měla být čistá morálka! Ah, to je trochu utopické, ale nelze říci, že je zcela nerealizovatelné. A ať se to stane jakkoli, je dobré se o to snažit, a vytvořit, pokud ne čistý, pak částečně morální orgán ve vládě! Ale já nenavrhuji vytvořit v Parlamentu nějakou Náboženskou Komoru (protože doba náboženství jakoby trochu uplynula; kromě toho já si myslím, že ateismus je také druh náboženství, pouze to vyžaduje více prostoru k objasnění lepší), ale vytvořit jednu Komoru Mudrců (nebo starších), která bude také plnit morální funkce! Tato Komora musí tvořit třetí moc ve vládě, která musí také vyjádřit svůj názor téměř na všechno, ale bude hrát také roli stratégů, protože Vládci jsou taktici, a Lidé jsou odhadci! Tři síly jsou nyní mnohem lepší než jedna, že? A právě tito osoby musí být vybrány obvyklým způsobem pro demokracii, tj. prostřednictvím oficiálního hlasování v celé zemi, ale ne za jeden den (není to nutné), a pravděpodobně v několika kolech, což by mělo dát příležitost k výběru blízkých známých! Trochu komplikovaně, ale správně.
11. Morální obraz politiků
Já budu se i nadále zabývat morálními otázkami, a zde budu hovořit o morálním obrazu politiků, který ponechává mnoho na přání, protože tito lidé pracují pro svůj vlastní prospěch a zisk ze své pozice, což je věc, která se masám nelíbí. Nyní se podívejte, každému je jasné, že každý by se měl starat o ostatní, ale téměř nikdo to nedělá, protože takhle to v životě chodí, a každý vládce to chce udělat, aby se stal bohatším, ne chudším, ale když to lidé vidí, nejsou příliš povzbuzováni, aby se chovali dobře, a protože demokracie jim dává příležitost protestovat, oni dělají právě to (jak se v Bulharsku často stává v posledních několika letech), takže chování politiků a jejich merkantilismus brání účinnosti samotného řízení. A pokud máme tři navržené Jotatou — to jsem já, lidé, tleskate mi — Komory v Parlamentu, nebude těžké zavést tam nějakou mírnou platbu, což znamená něco kolem průměrného měsíčního platu, který je obvykle 2 a 1/3 minimálního měsíčního platu (MMP)! Což znamená, dvěma slovy, že politici by měli, konečně, řekl bych, žít jako kněží a být dobrým příkladem pro ostatní, a ne naopak.
A proč já si myslím, že je to možné? Ah, protože Komora Mudrců, kde se provádí skutečné hlasování, je plná stratégů, kteří nevládnou, nestanou se žádnými ministry, atd., pro ně to bude druh reklamy, oni budou se cítit docela šťastní s 2 MMP (a souhlasili by se tam zůstanou i bez platu); potom Komora Lidí se skládá z obyčejných osob, kteří se také budou cítit šťastní, že tam na chvíli budou (dohodly by se, i kdyby něco zaplatit, pokud by bylo potřeba); a Komora Vládců, no, lidé tam nebudou opravdu šťastní pracovat téměř bez peněz (za tak odpovědnou a obvykle vysoce placenou práci), ale ve srovnání s ostatními Komorami v Parlamentu se však se situací nějak vyrovnají (a také tuto práci budou považovat za reklamu pro ně). To však neznamená, že tito osoby tam budou žít opravdu chudí a utratí své vlastní peníze, ne, protože oni musí dostávat zdarma mnoho dalších věcí jako okrajové výhody, jako například: jídlo, oblečení, osobní automobil, lékařská péče, vzdělání, pobyt v prázdninových domech, atd., a to také pro jejich rodinné příslušníky, pouze ne jako autentické peníze, které lze akumulovat a poté použít jako prostředek moci.
12. Ženska vlada
Demokracie, dalo by se říci, je druh ženské vlády, samozřejmě ne v doslovném smyslu, ale jako slabá, emotivna, nekompetentna, neúčinná, někdy skandálna, svůdná, a tak dále. A to je opravdu tak, a proto je demokracie často měněna nějakou vysoce centralizovanou vládou (tyranie ve starověkém Řecku nebo komunistická resp. fašistická diktatura), nebo si lidé zvolí alespoň silnou politickou postavu, se železnou pěstí, nebo aristokrata. Já mohu také dodat, že ona umožňuje snadné zahrnutí cizích prvků, jako jsou: prezidentská instituce, vícekomorové parlamenty, mimoparlamentní protesty, prozatímní vlády, diskuse u kulatého stolu, a další — no, jedna kurva spí se všemi, kdo dobře platí, ne že? To vše může být někdy užitečné, a já sám navrhuji některé nové prvky demokracie, ale vy víte, že pohlaví jsou dvě, jen jedno nestačí, a z tohoto důvodu tato forma vlády, stejně jako ta druhá (řekněme diktatura), není schopna fungovat výlučně sama; nebo my musíme vybudovat nějakou hermafroditickou strukturu vládnutí; nebo také očekávat změny v čase.
V každém případě, ženská povaha demokracie může dobře vysvětlit mnoho jejích jevů. Například: ona je dobrá hlavně pro změnu, ne pro dlouhodobé stabilní vládnutí, a takové jsou ženy, které chtějí mít různé muže (zatímco druhý se snadněji zvykne na jednu a stejnou ženu); je to řízení bez stálého cíle a funguje dobře právě tehdy a tam, kde neexistuje žádný zásadní cíl, jen mít zajímavý život, a já mohu říci z vlastní zkušenosti, že pro jednu ženu není důležité, kolik toho je na jídlo, ale jak ... stůl je zakrytý, doslova, jaký je na něm ubrus; potom je pro demokracii důležité, jak se v této chvíli žije, ne to, zda je daná strana dobrá nebo špatná, ale pouze v současnosti, ona neusiluje o nějaké tisícileté království-Reich (říši světla jako ráj), ani o jasnou komunistickou budoucnost, a také ženy žijí pouze v přítomném okamžiku; a tak dále. Demokracie se spoléhá na nerozumnost vládnoucího orgánu a nemožnost najít lepšího politika nebo stranu, a jednoduše je mění; ona také nemá morálku (proč na Zemi?) a má ráda všechno, co se stane, pokud bude pokračovat demokratická hra! V důsledku toho však ona vytváří fungující ... perpetuum mobile, obnovuje se na místě, což každá žena dělá, obrazně řečeno, když porodí nové lidi.
13. Další okamžiky
Jelikož jsem již napsal svůj plánovaný tucet bodů, znamená to, že je čas tento materiál dokončit. Zde zdůrazním některé body, které jsem trochu přeskočil, ale které jsou důležité, a já styděl bych se dokonce ... v příštím světě, kdybych je zapomněl objasnit! Jedna věc je, že v naší době, v době počítačů, může být veškeré oficiální hlasování prováděno otevřeným způsobem, a proto musí být prováděno tímto způsobem! Nemělo by to být obtížné zařídit — od minulého století lidé dostávají peníze z automatů a z toho se nestala žádná zásadní chyba — s použitím hesel, a ne za jeden den, co musí umožňovat provedení všech možných statistik, co, pokud se mě ptáte, je velmi důležité. Tímto způsobem bude navíc možné uspořádat volby také v několika kolech, což nám umožní implementovat iterativní volby, což jsou jediné rozumné volby zespodu, které se používají po staletí.
Dále musí být tajné hlasování prováděno pouze v malých skupinách, kde se člověk může bát otevřeně vyjádřit svůj hlas. Rovněž všichni poslanci, jakožto osoby odpovědné za celou zemi, by také měli být voleni v celé zemi, nikoli v regionech, kde v mnoha případech nemohou být zvoleni, ale pro celou zemi hlasů by bylo dost. A když se hlasuje pro stranu, jména konkrétních osob nejsou významná, každá strana může a musí před volbami vytvořit a zveřejnit seřazený seznam se jmény svých kandidátů. A také — myslím si, že je to velmi důležité — by mělo být spousta průzkumů veřejného mínění, a tyto dotazníky by měly být prováděny často, řekněme jednou za měsíc s asi tuctem otázek; oni nemusí být považovány za povinné pro vládu, ale jsou to velmi užitečné informace; a to musí být provedeno jednou centralizovanou instancí, nikoli různými médii nebo společnostmi, a také pomocí hesel.
Lze hlasovat také pro dvojici sil, řekněme 5 (kde pořadí volby může nebo nemusí být důležité). Nebo lze hlasovat nejen "pro", ale také "proti", což poskytne úplně jiný pohled na politickou scénu. Nebo mít několik fází moci, kde nejjednodušší jsou dvě období, diktatury a demokracie, ale plánované předem, aby k nim nedocházelo prostřednictvím revolucí. A další možnosti; jak jsem již naznačil, demokracie nabízí různé možnosti, ona není tak špatné v zásadě, ale, bohužel, lidé jsou stále dost ... hloupí, a proto to ona není dost dobrá!
Ah, já musím říct něco také o protestech, protože i zde se všechno děje v rozporu s nezbytnými, ne správným způsobem. Já myslím tím, že lidé chtějí vyjádřit své názory a měli by mít tuto příležitost, ale nebránit však normálnímu způsobu života, ale oni dělají přesně tohle a jen najdou práci pro policisty, aby se postavili mezi protestující a kolemjdoucí. Správným řešením je povolit všechny protesty pouze na zvláštních místech a pro tento účel lze použít stadiony, kde by mělo být vše natočeno z různých úhlů a poté zobrazeno, kde je to nutné, ale také v reálném čase na velkých obrazovkách před důležitými institucemi. To je evidentní distancování, který lze dnes snadno implementovat, ale myslím si, že se to nikde nedělá. Je také třeba vyvinout úsilí, aby nedošlo k takovým protestům, kde by měla existovat nějaká komise, před kterou se může postavit každý, kdo chce vyjádřit svůj názor, potom by tyto názory měly být klasifikovany a měla by být přijata některá rozhodnutí, ale alespoň by tyto názory měly být někde uchovány a zpřístupněny všem zájemcům (a ne tak, jak bulharská oficiální veřejnost zachází s vaším jedinečným Jotatou, zcela barbarským způsobem). Mělo by být vždy možné zajistit přístup do nějaké pomocné komory pro nové strany nebo skupiny lidí (řekněme: mírové hnutí, nebo nezaměstnaní intelektuálové, nebo svobodné matky s dětmi, atd.), než začnou protestovat.
14. Výhody a nevýhody
Rád bych vás upozornil na skutečnost, že jednou ze základních charakteristik jakékoli věci, nebo formy řízení zde, je její dopad na budoucnost, to, co to ona vede. Ano, ale vycházíme-li z dialektiky, pak se (téměř) jakákoli věc změní na její ... opak, a to znamená, že pokud je něco považováno za špatné, potom to může vést k něčemu dobrému a naopak (kde to druhé jakoby nikdo nepopíral — vezměte přísloví, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly)! Chápete to? Znamená to, že z tohoto pohledu je centralizované vládnutí lepší, protože vede k demokracii, ale ta vede k silné moci, a proto je horší! A toto se přidává k přesvědčení, že centralizované řízení má morální opodstatnění, usiluje o něco, zatímco demokracie se o nic neusiluje, a to je důvod, proč já na demokracii často plivu.
Toto popření vlastní kvintesence lze vidět také v politických stranách nebo v penězích nebo v pohlavním styku (nebo ve ... znalostech), kde například: všechny částečné zájmy si navzájem odporují a vedou k jedné straně, která není skutečnou stranou, nebo hodně peněz vede k slabému a dále k žádnému zájmu o peníze, nebo pohlavní styk také na konci popírá sám sebe (nebo mnoho znalostí — jak je to s vaším Jotatou — vede k popření dalšího poznání — protože jednou přijde čas, kdy ... se vesmír začne zmenšovat, a pak se ukáže, že všechno bylo úplně zbytečné, zatímco, například, nejjednodušší radosti v životě se zdají být uspokojivější). Ano, to je tak, ale toto jsou filozofická pozorování, takže je lepší, když se jimi příliš nezabýváme; chtěl jsem vám jen ukázat, že jakákoli mince má dvě strany, a demokracie se v mnoha zemích ukázala ne lepší, ale vyloženě horší, a proto je nutné těmto věcem věnovat větší pozornost.
Věnovat více pozornosti, však, znamená dělat kompromisy, je to tak, ale to se nám opravdu nelíbí, my chceme reagovat celkem. A opravdu, pokud se podíváme na dnešní demokracii a demokracii, která byla o století dříve (řekněme v roce 1910), mělo by být jasné, že my jsme na západním demokratickém modelu nic nezměnili, ale místo toho jsme měli dvě světové války, vymysleli jsme úplně jinou lidovou demokracii a dokázali jsme se jí úplně zříci, kompromisu však nebylo dosaženo. Ale pokud nechceme dělat kompromisy, stane se to prostě hodně krveprolití, toto je naše alternativa. Dobře, lidé dnes žijí bohatě (jako důsledek našich nepřirozených: jídlo, pití, oblečení, domy, atd.), pravděpodobně oni nepřijdou do nových válek z ekonomických důvodů (ačkoli to nikdo nemůže zaručit), ale oni mohou přijít k tomu z morálních důvodů, a pokud ne přímo k válkám, tak k sebevražedným atentátníkům (připomeňme jednoho Ladena, "dobrého" chlapca). Tak tato zatracená demokracie mohla být lži a podvody, ale to není tak důležité, důležitější je, že ji lze změnit, a proto já předkládám zde různé návrhy. Ale jak jsem řekl, vše záleží na míře hlouposti obyčejných lidí.
15. Závěrečné komentáře
Na konci této eseje chci vysvětlit vám, že jsem to napsal pro ostatní lidí, pro celý svět, protože já už mám 70 let a publikuji anonymně, už nemám žádné zvláštní touhy, nepotřebuji peníze ani slávu, a žebrácký důchod, který dostávám, mi stačí; pokud kromě toho můžu plivat na bulharské barbarství, cítím se opravdu šťastný! A já také dokážu vydržet tuto hloupou demokracii, protože inteligentní osoba přijímá jakoukoli formu vládnutí, z jednoduchého důvodu, že je to lepší než anarchie. Co mě ruší, je to, že lidé všude kolem se dívají na demokratické vládnutí jako na jiný typ podnikání, kde všechno je podvádí, ale s tím se nedá nic dělat, takový je život, zatímco pro mě to spadá do sociální sféry, a proto tam musí být uplatněna další kritéria, jako je láska k bližnímu, humanismus, náboženské cítění, péče, nějaká ... sanitární nebo kněžská práce! No, pro mnohé z vás to může znít utopicky, ale já mám rád utopie, protože ony jsou logické, a nakonec, jsem to já, zajímám se o ostatní lidi.
Dobře, já dokončím tuto svou kapitálovou práci (i když všechny moje věci jsou kapitálové a zásadní), už jsem naostřil své speciální pero na poslední bod — to je jen můj zvyk — a udělám to, pozitivně, buďte klidný, ale předtím chci oslovit své potenciální čtenáře. Takže, moji čtenáři, omlouvám se, ale vy budete pozitivně ... hloupí, to je samozřejmé, že minimálně 90 procent lidí je prostě hloupých, ale já přesto doufám, že vy to víte! Protože, jak víme od starověkých Řeků, existují hloupí lidé, kteří vědí, že jsou hloupí, a to je ... dobré, protože jsou chamtiví naučit se něco víc, aby věděli víc, oni nejsou spokojeni s tím, co už vědí, a kromě toho existují lidé, kteří jsou tak hloupí, že si toho ani nevšimnou (prostě si toho nemohou všimnout), ale díky tomu jsou velmi šťastní. Takže pokud vy jste z kategorie těch, kteří vědí, že nic neví, pak byste se vrhli jako hladoví ptáčci na zrnka moudrosti, která já, Jotata-Atatoj, jsem pro vás zasel! Já doufám, že vy jste takoví čtenáři, a pak rychle pohltíte všechny moje práce, že je správné chování z vaší strany.
Protože, podívejte se sem, já možná vymýšlím utopie, ale to jsou krásné utopie, já sním o tom, že politiku lze zvednout tak vysoko, že ona zůstane v takovém vztahu ke kapitalismu, ve kterém drahý Bůh zůstává k celému hmotnému světu! To znamená, že politika by měla být božská, měla by obsahovat krásné nápady, měla by spojovat vše dohromady, aby nepříjemný a nedokonalý kapitalismus zářil jako obnovený! Dokonce i když to není možné implementovat, vypadá to tak dobře, že stojí za vyzkoušení! A tady je poslední bod.
07.2021
[ Closing remark: Hmm, in this way I have become in some small degree acquainted also with this language, and have come to my conclusions. And which are they, ah? Well, the most important conclusion here is that all languages are bad, except one! I will not play hide and seek with you, this one and only good language is … my Bulgarian one! This is not a new topic for me, but now I have gathered more detailed proofs. All this thanks to the misunderstood democracy, and myself existing thanks to the barbarian reaction of our whole official publicity (which has led to my birth under this pseudonym)! And have in mind that I am comparing practically all Slavonic, and Teutonic, and Latin languages, or all contemporary ones, so that my conclusions are entirely justified. And mark also this, that Bulgaria is the unquestionable (outside of its borders) barbarous nation in the civilized part of the word, and that our Bulgarian language is the best and simplest of all other civilized and contemporary languages, and these two facts simply cannot be occasional, they must be somehow related! So that at the end of this my democratic epopee I may with clear conscience exclaim: Long live Bulgarian language! and Down with the democracy! Amen! ]